Milovníci hudby se často přou, zdali je lepší analogový záznam zvuku z gramofonu, nebo moderní digitální formáty. Je pravdou, že poslech digitálních záznamů je mnohem pohodlnější. Stačí zmáčknout tlačítko a můžete poslouchat, cokoli chcete. Tato digitální hudba však není ta samá, jaká byla zahrána či zazpívána původním umělcem.
Digitalizace znamená ztrátu kvality
Když je hudba digitalizována, ztrácí totiž některé ze svých aspektů. Digitalizace znamená, že se pořizují “snímky” původního analogového záznamu, které jsou poté s danou přesností převedeny na digitální informace. Bohužel je však k dispozici pouze omezený počet snímků za sekundu, který určuje takzvaná vzorkovací frekvence. V některých formátech, jako je MP3, se pak hudba dále komprimuje pomocí ztrátového algoritmu, který ještě více snižuje kvalitu záznamu.
Vyrovnají se analogu nejmodernější digitální formáty?
Samozřejmě existují vysoce kvalitní digitální formáty jako .flac nebo .ape, které vám umožní získat téměř dokonalý „obraz“ původního zvuku. I když vaše ucho neslyší rozdíl, ani tyto moderní záznamové formáty nejsou dokonalé. Stále existuje rozdíl oproti zážitku, který nám dokážou zprostředkovat kvalitní gramofony. U nich je totiž původní zvuková vlna převedena pomocí chvění membrány na pohyb, který je zaznamenám jako klikatá drážka na gramofonové desce. Obsahuje tak na rozdíl od digitálního záznamu kompletní informaci, popisující původní zvuk. Digitální záznam proto nikdy nemůže nahradit teplý a měkký zvuk vinylu. Hudbu nemůžete plně ocenit, aniž byste ji slyšeli v analogové podobě. Kupte si gramofon, položte vinylovou desku na otočný talíř, nasaďte přenosku, pohodlně se usaďte a vychutnejte si teplé a plastické tóny analogové hudby – sami poznáte rozdíl.
